MicroStation – vrstvy 1

Úvod do vrstev ○ Panující chaos ○ Jak z něho ven


Bez ohledu na to, co pomocí MicroStationu kreslíme, od jednoduchých vzorových schémat uložení potrubí po situace celých měst, měli bychom kresbu vždy nějakým logickým způsobem strukturovat a všechny prvky kresby systematicky uspořádat. Základním prostředkem k tomu jsou v MicroStationu vrstvy.

Že je dobré každý prvek umístit do vhodné vrstvy, si velmi brzo uvědomí každý začátečník. Jakmile se výkres stane jen trochu složitější, bez použití vrstev je jakákoli práce s ním komplikovaná a nepohodlná.

MicroStation je pro práci s vrstvami skvěle vybaven a neklade téměř žádná omezení. Maximální počet 63 vrstev je od verze 8 minulostí, je neomezený. Název vrstvy může obsahovat až 511 znaků včetně mezer.  Vrstvy můžeme filtrovat a seskupovat. Můžeme vytvářet jejich knihovny (ve standardním dgnlib formátu). Můžeme je exportovat a importovat v různých formátech (dgn, dgnlib, csv). Vrstvy mají mnoho vlastností, které můžeme nastavovat podle svých potřeb.

Vytvoření systému vrstev a nastavení způsobu jeho používání vyžaduje jisté úsilí. Je třeba ho dobře promyslet, vytvořit, vyzkoušet a vyladit. Ale rozhodně se vyplatí, ještě více než v ostatních případech přizpůsobování a nastavování pracovního prostředí. Jakmile si na systém vrstev uživatelé zvyknou, produktivita kreslení se výrazně zvýší.

Bohužel, v praxi, zejména v prostředí menších projekčních firem a samostatných projektantů, panuje ve vrstvách chaos. Systém vrstev buď neexistuje, nebo je špatný či špatně používaný:

  1. Žádný systém. Nějaké vrstvy existují, jsou ale vytvářeny nahodile výkres od výkresu, vždy znova a znova až při kreslení.
  2. Systém je špatný. Vrstvy neodpovídají obsahu kresby, ale jejím atributům („tenká“, „tlustá“, „čárkovaná“, „červená“. Vrstvy jsou příliš obecné („kanalizace“, „vodovod“). Vrstvy jsou naopak velmi podrobné, ale s nic neříkajícími názvy („A0001“).
  3. Systém je správný, ale špatně používaný. Ve výkrese sice jsou použitelné vrstvy, ale prvky kresby jsou do nich umístěny chybně.

K bodu 1 není co dodat. Je neefektivní a otravný. Je třeba se ho vyvarovat.

Podívejme se podrobněji na bod 2. Existuje mnoho různých přístupů, jak systém nastavit dobře. Záleží samozřejmě na tom, co je obsahem výkresu, ve většině případů se ale dobře osvědčí přístup hierarchický, založený na dvou jednoduchých principech. Předvedu je na situačních výkresech, projektanty inženýrských sítí asi nejpoužívanějších:

  1. Název každé vrstvy je sestavený z kompletní sestupné posloupnosti názvů všech úrovní, do kterých může být prvek, pro který je vrstva určena, zařazen. Nejvyšší úrovně v situaci jsou její hlavní součásti: katastrální mapa, polohopis a výškopis, stávající, projektované, souběžně projektované a rušené sítě a objekty. Další úrovní je konkretizace hlavních součástí, např. stávající sítě kanalizace, vodovod, plynovod, atd. Pak následují další specifikace, např. stávající kanalizace jednotná, splašková a dešťová, stávající kanalizace jednotná stoka, šachta, přípojka, atd. Nakonec jsou uvedeny doplňující a popisné úrovně: stávající kanalizace jednotná stoka popis stoky, popis úseku stoky (profil, sklon, délka), stávající kanalizace jednotná šachta číslo šachty, staničení,…
  2. Názvy všech úrovní jsou zkráceny do jednoznačných a dobře zapamatovatelných zkratek, např.: katastrální mapa – k, zaměřený polohopis a výškopis – z, stávající sítě a objekty – s, projektované sítě a objekty – p, kanalizace – kan, vodovod – vod, plynovod – plyn, atd.

Výsledné názvy vrstev potom vypadají například takto:

  • „p kan d s“ projektovaná kanalizace dešťová stoka
  • „p kan d s pop“ projektovaná kanalizace dešťová stoka popis stoky
  • „p kan d š“ projektovaná kanalizace dešťová šachta
  • „p kan d š č“ projektovaná kanalizace dešťová šachta číslo
  • „p kan d š stani“ projektovaná kanalizace dešťová šachta staničení

I když to tak na první pohled nevypadá, na takové názvy se dá velmi rychle zvyknout a stanou se přehledné a intuitivní.

Výhody tohoto přístupu:

  • Každý prvek kresby je vždy a všude jednoznačně identifikovatelný, nikdy není třeba dlouze hloubat, co znamená, stačí  ne něj najet kurzorem a odečíst název vrstvy. 214-01
  • K tomu malá poznámka: Hlavní součásti situace jsou většinou členěny do samostatných výkresů, ze kterých se pak situace skládá pomocí referenčních výkresů. Zdálo by se, že uvádět nejvyšší úroveň je zbytečné, když je daná výkresem:214-02V praxi ale často dochází k tomu, že se v rámci kooperace výkresy slučují do jednoho. Potom by se informace o hlavní úrovni ztratila a výsledný sloučený výkres by byl zmatený.
  • Hierarchické názvy vrstev je možno snadno filtrovat. Jednoduše, i „za letu“, stačí do filtru zadat „p “ a máme vrstvy týkající se pouze projektovaných sítí a objektů, „p kan“ vrstvy projektované kanalizace, apod.
  • Zkrácené názvy jsou po krátké době používání rychle čitelné a přehledné.

Netvrdím, že tento systém je nejlepší a jediný správný. Funguje ale dobře.

Ale ani ten nejdokonalejší systém, který vymyslíme, není k ničemu, pokud ho uživatelé nepoužívají (bod 3 našeho seznamu hříchů). Jak je (i sebe) k tomu přimět? To zkusíme vyřešit v příštím článku.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s